Milá rodino, přátelé a kamarádi.

Janičku jsem poprvé uviděl na schůzce našeho skautského oddílu. Samozřejmě, že když jsem věděl, že má přijít nějaká nová holka do oddílu, už před tím jsem si o ní zjistil, co se dalo na internetu. A už podle těchto informací jsem se na ni moc těšil. Když jsem jí ale uviděl na vlastní oči, veškerá očekávání byla překonána. Byla moc milá, hodná a krásná a krásně se chovala jak k dětem, tak i ke mně. A já si řekl: „To je ale ženská!“. Naštěstí se blížila výprava se skauty, kam jsme se oba chystali jet. A já věděl, že Janičku chci více poznat.

Výprava se vydařila – snažil jsem se být s Janičkou co nejvíce a ta se zase (k mé velké radosti) snažila být se mnou. Společně jsme strávili nádherný víkend ve vzájemné společnosti. A já věděl, že s Janičkou se chci vídat.

Následovalo krásné období oťukávání. Psali jsme si, volali a oba z toho měli radost. A pak jsme si spolu vyrazili na procházku po Praze – popili jsme víno na Pražském hradě, prošli se noční Prahou a do noci si povídali na Vyšehradě. A já věděl, že Janičku mám rád.

Následovalo ještě krásnější období dobývání. Chodili jsme společně na procházky, vyráželi na výlety, psal jsem Janičce básničky, zpívali jsme spolu písničky a užívali si společných chvilek. Poprvé jsme se políbili pod oblohou posetou hvězdami a poprvé si řekli: „Miluji tě“. A já věděl, že Janičku miluji.

Začali jsme společný vztah a společný život. Zkusili si společné fungování, radosti i starosti života. Janičko, vždy jsi mi byla oporou, vždy jsi mě milovala a já vždy miloval tebe. A já věděl, že nikoho jiného už nechci.

A nyní se chystáme začít i společné manželství. Janička je moje láska, přítelkyně, nastávající žena i nejlepší kamarádka. A já vím, že s Janičkou chci být už napořád…

Děkuji ti, Janičko za štěstí a lásku, které mi každý den dáváš. Děkuji za krásné prožité chvíle, za to že mě máš ráda, že si mne chceš vzít. Těším se na celý život společně!